Osobní zpověď

     Nepocházím z věřící rodiny. Rodiče mě nikdy nenutili chodit do kostela a většina mých kamarádů z dřívějška nebyla věřící. Dalo by se v podstatě říct, že jsem vždycky chodila po vyšlapaných cestičkách ateistického života (ačkoliv jsem se nikdy za ateistku nepovažovala), kde se chodilo relativně snadno, protože na těchto cestičkách se člověk nemusel nikdy stavět Bohu tváří v tvář, svléknout se donaha ze svých hříchů a ukázat se mu takový, jaký doopravdy je.

     Ve filosofii jsme jednou probírali teorii vývoje společnosti formou spirály - točíme se stále dokola, jen se nikdy nevracíme na stejné místo, protože když už jsme v bodu, kdy se kruh uzavírá, jsme o úroveň výš. Zhruba tak by se dal vyložit i můj tehdejší vztah k Bohu. Chodila jsem v kruhu každodenního života bez nějaké duševní jistoty a vždycky po nějaké události, která mě hluboko zasáhla a vrátila na začátek, jsem mu byla blíž. Což bylo zvláštní, protože ty události nebyly vůbec příjemné, spoustu lidí by to (podle mého názoru) od Boha spíš odradilo. Například smrt blízkého - spousta lidí tvrdí, že pokud by Bůh existoval, nikdy by nedovolil, aby mu milovaná osoba umřela. Ale jak nám i Jiří Strach na přednášce potvrdil, Bůh má občas drsné způsoby... A já se nechtěla vzdát.

     Když si vzpomenu na okamžiky, kdy mi nebylo nejlépe, tak si uvědomuji, že v té chvíli jsem měla potřebu, aby se mnou tu bolest někdo sdílel. Zhruba v té době jsem si s Ním začala povídat, svěřovat se mu a zároveň jsem začala zjišťovat, že i když mě všichni opustí a kolem mě nezbyde nikdo, komu bych se mohla svěřit, On tu pro mě bude vždycky.

     Je  to opravdu osvobozující a osvěcující pocit, když nabijete duševních jistot a nezaměřujete se pouze na materiální svět, protože tam moc jistot není. A nebo aspoň ne dost upřímných a pro mě opravdu hodnotných.

     A pointa mého vyprávění? - že si Bůh ke mně našel cestu a já k němu ( já běžela po spirále a on se na to už nemohl dívat, a tak vzal pájku, kus drátu a udělal mi zkratku :) - díky Bohu za to!

(autor fotografie: csm2012)